Naše cesta do školy začíná průchodem recepcí a bdělé oko recepčního sleduje, zda si skutečně odložíme své svršky a boty v nově zrekonstruované šatně. Za naše věci obdržíme od paní šatnářky kolečko s číslem. Projdeme skleněnými dveřmi a dáme-li se vpravo, dostaneme se do tělocvičny, ve které se vyřádí hlavně naši kluci. Když nemají chuť běhat za fotbalovým míčem ani honit florbalkami míček, seběhnou po schodech dolů a protáhnou si svaly ve slušně vybavené posilovně. Pro dívky, které pohybu tolik neholdují, je tady sauna. Tělocviku ovšem nemáme tolik, takže většinou se dáváme cestou vlevo. V prvním patře sídlí naši ředitelé a najdeme tam další kanceláře, ale my chodíme do dvou moderních počítačových učeben. Mezi naše nejoblíbenější a nejnavštěvovanější místa však stejně patří bufet umístěný v mezipatře. Tam se vždycky najde něco na zub a taky tam můžeme pohodlně a v kulturním prostředí posedět. Ve druhém a třetím patře už jsou učebny a kabinety, v jedněch sedíme my - úžasní žáci, ve druhých učitelé - taky více nebo méně úžasní. Chodby jsou vyzdobené nástěnkami s fotkami a zprávičkami z mimoškolních akcí studentů, takže ani tam se člověk nenudí, má na co koukat. V mezipatře je umístěna knihovna a krásná nová aula, do které se vejde kolem stovky lidí. Je tam jak výpočetní, tak audiovizuální technika. V knihovně si žáci mohou vyhledat potřebné materiály ke studiu, zabrouzdat na netu nebo jen tak četovat. To by jsme ovšem neměli! Vraťme se ještě k učebnám. Jsou vybaveny moderním pohodlným nábytkem, tím myslíme lavice a židle, gauč tu nehledejte, mají velká plastová okna s žaluziemi a bílé tabule, na které se píše fixem. My jsme tady vystudovali tříletý učební obor, teď jsme v prvním ročníku nástavby, a pokud to půjde, rádi bychom se dostali ještě na tříletou Vošku. To vše pod jednou střechou, a to se nám líbí.
Lukáš Kaniok a Zuzka Horváthová z POTH1A
